Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ve značném utajení vyšla nová deska Seveřanů BENEA REACH, kteří tak příjemně překvapili svým vstupem na hudební scénu v podobě meteoru zvaného „Monument Bineothan“. Na něm kapela nabídla skutečně povedenou kombinaci (post)hardcoru a technického thrashování s dalšími prvky, a hned se tak zařadila mezi jména, jimž někteří začali přisuzovat světlou budoucnost. Očekávání věcí příštích bylo tedy poměrně značné… A jak to všechno nakonec dopadlo? Rozhodně vás nemám v plánu nijak napínat - „Alleviat“ je opravdu výborná deska.
Prvotinu album překonává ve všech směrech a představuje tak určitý posun vpřed; to vše při zachování atributů, jimiž oplýval právě kladně přijatý debut. Kapela tedy v zásadě nikterak nerezignuje na model nastíněný na „Monument Bineothan“, spíše jej zdárně rozvíjí a všechny jeho pozitivní stránky si s sebou přenáší i na kotouč aktuální. Norové si tak uchovali vlastní žánrovou progresivitu, stejně jako dostatečné množství agrese, které je však přeci jen o něco méně než minule. Nahrávka je navíc oproti předchozímu záseku mnohem více prostoupena hezkými melodiemi, přičemž přidáno bylo také na emocionálnu a intenzitě. Tím dala kapela vzniknout opravdu výtečné desce, na níž by si mohli pochutnat fanoušci tak rozdílných seskupení, jimiž jsou BETWEEN THE BURIED AND ME, MESHUGGAH či TEXTURES. A právě o posledně jmenovaných se nezmiňuji jen tak náhodou - podobně jako oni, vsázejí i BENEA REACH na srážku těžkotonážních riffů s povedenými melodiemi, výsledkem čehož je pestrá koláž hudebních momentů a zejména plně kontrastní deska. Vše je navíc podepřeno perfektním, nesmírně dynamickým zvukem - skutečně radost poslouchat (mimochodem, nahrávku mixoval slovutný Tue Madsen...).
Moderní, žánry přesahující, avšak zcela kompaktní album. I takto by se dalo popsat „Alleviat“. Tam, kde byl „Monument Bineothan“ obhroublý, neřkuli kostrbatý (to díky častým zasekávačkám a lámaným kytarám), je „Alleviat“ více lidský a nezní již tak syrově. Místo toho kapela sází spíše na budování atmosféry, častěji využívá nesmírně variabilní a značně intenzivní vokál (viz skvělá „Sentiment“) a místy se přibližuje dost blízko metalcorovým vodám (k tomuto pravděpodobně přispěl i odchod kytaristy Christera Espevolla (EXTOL) z řad tohoto sympatického tělesa).
Na novince se kapela představuje v opravdu výtečné formě – v mnohovrstevnatých skladbách naleznou to své techničtěji orientovaní příznivci, stejně jako fanoušci metalcorových seskupení. Rozhodně doporučeníhodná záležitost.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.